V našich životech nastávají situace, kdy je ohrožen život sám, kdy jsme konfrontováni s jeho konečností. Žalmistovo volání k Hospodinu, které je krásným příkladem upřímné vroucí modlitby, je pro nás nekonečnou inspirací a nadějí, že také my se můžeme spolehnout na to, že nás Bůh v kritických chvílích neopustí. Že odvážíme-li se pozdvihnout svou hlavu vzhůru, svůj nešťastný, bezradný pohled sklopených očí k nebi, setkáme se s radostnou Boží přítomností, která dává život.
Bože, prosíme o to, co dokážeš dát jen ty: skutečný život. Ať jsou mé oči jako ručička kompasu a ty sever, ať se k tobě dokážou upínat vždy a všude – ať jsem kdekoli.