Trapistický mnich Karel Satoria se jednou vyjádřil, že křesťan by měl být odborníkem na radost. Proč? Protože Bůh je světlo a láska. Jeho přítomnost v našem životě je spojena s prožíváním štěstí, blaženosti a naplnění. Pouštní Otcové pěstovali ctnost hilaritas, tedy vnitřní radost neboli radost duše. Trvalou radost vnímali jako známku zdravé spirituality. Pokud nějaký mnich upadal do smutku a letargie, věděli, že „se ztratil“, že někde sešel z cesty. Přebývání na věčnosti je věčná oslava, liturgie – slavení Boha. Připravujme se na věčnost již nyní a žijme v každodenní radosti.
Nekonečný Bože, tvoje přítomnost je vždy ve znamení světla; dávej nám přebývat ve tvé blízkosti, ať jsme naplněni tvou nadějí a radostí.