Bůh neskonale převyšuje své stvořitelské dílo. Jakkoli je úžasné, je jen slabým odleskem jeho slávy. On učinil všechno. I v tom jeho nádherném stvoření jsou ale mnozí lidé utištění a ubití. Ne Boží vinou, ale vinou druhých a někdy i svou vlastní. Jednou nás utiskují okolnosti, lidé, nemoci, nedostatek, jindy naše zloba, hněv, strach či neodpuštění druhým. Jednou přichází útok zvenčí, podruhé zevnitř. Bůh přebývá v nebesích, ale zároveň i s tím, kdo je zdeptaný a ponížený. To je zázrak. Ježíš tuto Boží skutečnost potvrdil ve viditelném světě tím, že právě takové lidi vyhledával. Právě tito lidé bývali Bohu nejvíce otevřeni a mohli zakusit jeho laskavý pohled, vyjadřující lásku a přijetí. Ne odsouzení. Každý, kdo má trápení, může zahlédnout i dnes Boží laskavý pohled v Kristu. Často při četbě jeho slova, když se nám spojí s naší situací a ovlivní ji. Když Bůh obrací naši pozornost k sobě.
Pane, kéž se dnes naše pohledy setkají.