Obraz královské hostiny, který kreslí Pán Ježíš, zpodobňuje nízkoprahovou akci, spíš slavnost Armády spásy než svatební stolování prince a jeho svatebčanů. Pozván je kdekdo, hosté jsou sbíráni na nárožích, ať už jde o procházející řádné občany nebo postávající žebráky. Dveře hodovního sálu jsou dokořán. Další vývoj příběhu ale odhalí, že úplně "bez prahu" to není ani tady. Jeden host byl vykázán. Bez svatebního šatu se ani tady slavit nedá.
V Novém zákoně bývá svatebním šatem míněna spravedlnost, darovaná slitovávajícím se Kristem - Spasitelem. Už žalmista věděl, že tím, co rozhodne o životě nebo smrti, bude nakonec slitování. Tak to platí dodnes. Nikoli nárok, ale soucit a smilování otevírají budoucnost.
Náš dobrý Spasiteli, odpusť, že si troufáme mluvit o právech, která jsme svou svévolí dávno ztratili, a smiluj se nad námi.