Autor textu, člověk tvrdě pronásledovaný nepřáteli, si je dobře vědom, že bez Boží pomoci je nadobro ztracen. Okolnosti jej utvrzují v poznání, že zachraňující milost a věrnost jen stěží může hledat u lidí. Od Boha však právě tyto vlastnosti může právem očekávat; projeví se řízením jeho osudu v pravý čas. Bůh je nicméně nejen tím, kdo podává onu pomocnou ruku, je i původcem všeho živého, udržuje celé své stvoření při životě. I my se s moudrým žalmistou odvažujeme doufat v Boží lásku a vyznat:
Víc nežli rodiče je s tebou spřízněn Bůh.
On s tebou zůstává co nebes věčný druh.
(Monodisticha, Daniel von Czepko, přeložil Miroslav Matouš)