Rozpomeň se na mě... Kolikrát si lidé říkají: Kéž by si na mne vzpomněl můj syn, dcera... Jako pastor to slýchávám poměrně často. Je to smutné, ale stává se to, že vlastní děti zapomínají na ty, kteří jim dali kus svého vlastního života. Starali se o ně, měli je rádi a nejednou žehlili i jejich průšvihy. Ano, být rodičem není lehké. A nakonec se může stát, že se vám za všechnu tu námahu a úsilí nedostane patřičného ocenění. Děti vám vylétnou z hnízda a úplně na vás zapomenou. Někdy máme podobný pocit i ve vztahu s Pánem Bohem. Ten nám taky dal život, ale někdy se zdá, že na nás pozapomněl. To je ale jenom zdání. Bůh nás má rád neustále. I když nám není viditelně nablízku, neznamená to, že s námi není. To my se musíme navrátit do jeho blízkosti a otevřít mu své srdce.
Hospodine, pomoz nám rozpomenout se na ty, kteří se již vytratili z našich životů, a přitom by tam měli mít své nezastupitelné místo. Dodej nám odvahu opět je oslovit, navštívit.