Slzy. Kolik jich člověk asi uroní během týdne a kolik během života. Někdo je schovává, někdo je umí vyjádřit s hlasitým divadlem. Doprovázejí nás celý život. Někdy jsme sami, někdy nás druzí nechápou a ani se o to nesnaží. Slova umí píchat jako ostrý meč a činy ničit jako dravá voda. Okolnosti umí sevřít jako drtivý stisk nejpevnějšího svěráku. A Bůh o každé slze ví. I o té, kterou v tichosti večera utlumíš milosrdným teplem svého polštáře. Má je spočítány. Anglický profesor C. S. Lewis kdysi napsal, že peklo nemá moc vetovat nebe. Neboli Bůh přemůže všechnu bolest úplně zevnitř a rozloží veškerou její moc a sílu. Už teď můžeš vědět, že všechno trápení nebude mít poslední slovo. To bude v jeho laskavém milujícím doteku, který ti brzy osuší tváře.
Díky za naději, která nás nezklame, ale předčí všechno, v co se odvažujeme doufat.