Jsme v Božích rukou. Není jiná možnost. Nepatříme sami sobě, ale Pánu Bohu. Co to znamená? Máme začít křičet a protestovat proti omezování osobní svobody? Nebo máme všechno nechat plynout a spoléhat na Pána Boha, že se postará, když jsme v těch jeho rukou? Můžeme se ale také ptát, jaké ty Boží ruce jsou. Jsou to ruce, které pevně tisknou a nedovolí nadechnout se? Ne. Jsou to ruce, které tvoří. S láskou proměňují svět v dobré místo pro život. Jsou to ruce, které proměňují každého z nás, abychom se i my stali Božím obrazem, tedy laskavými, svobodnými a odpovědnými lidmi.
Pane Bože, děkujeme, že smíme být tvoji. Děkujeme, že nás držíš, podpíráš a vedeš.