Kdo se bojí, nesmí do lesa. Strach je špatný rádce. Kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce, neboť dokonalá láska strach zahání... A počátek poznání je bázeň před Hospodinem?! Ne důvěra nebo důvěrnost, láska nebo oddanost? Nýbrž bázeň, uctivé sklonění, bázlivý respekt, užaslé chvění, že stojíme před Svatým, před Nejvyšším, Stvořitelem nebe i země? Právě toto vědomí že je nejlepším průvodcem všelijakými lesy a dobrým rádcem na cestě životem a nejlepší školou lásky? Ano. Bázeň před Hospodinem totiž učí poznávat a vidět svět ve správných proporcích. Kdo se bojí Boha, nemusí se bát samozvaných bůžků. Kdo se bojí Boha, nemusí se už bát o sebe ani sebe ani svých hříchů. Kdo má bázeň před Bohem, je moudrý, protože se bojí toho jediného, kdo si bázeň skutečně zaslouží.
Hospodine, ty jsi má ochrana a jistota, jsem ve tvé ruce. Děkuji. Amen.