Nehemjáš je o mnoho generací mladší než David a Šalomoun, o kterých jsme četli včera. Král David varoval syna: Neopouštěj Hospodina. Tolik si přál, aby on a pak i synové jeho synů nezapomínali na to nejdůležitější. A Hospodin neodvrhl, i když člověk opustil. Bůh dal svobodu, dopustil, co se stalo, ale nezapomněl, zůstal věrný. My jsme ještě o mnoho generací dál. Věříme ve stejného Boha jako oni, ale také podobně jako oni bloudíme, uhýbáme z cesty, zapomínáme, řídíme se podle své vůle. Umíme, chceme vidět Pána Boha za událostmi svého života? Nepatří pro nás Pán Bůh jen do kostela? Nenechali jsme dět(in)skou víru z nedělní školy vyšumět, aniž bychom prosili o víru dospělou?
Pane Bože, ty nás znáš. Asi je ti z nás smutno, když se všechno snažíme zařídit sami, bez tebe. Prosíme, promluv k nám, dej se nám poznat jako dnešní Bůh.