Když jde o přežití. Těm, kteří se ocitli v extrémní nouzi (třeba zabloudili na poušti) a mohli svou situaci ovlivnit, pomohlo spolehnout se na sebe. Naději nalezli v sobě. Pokud to přežili, získali důvěru ve své schopnosti. Mám ale za to, že většina lidí by se raději této zkoušce vyhnula, protože poznali, že i když je síla vůle obrovská, stále zůstává člověk velmi křehký. Jenže na koho jiného se spolehnout? Koho volat? Žalmista volá Hospodina, vždyť ten mu dal život. V jeho zoufalství mu již nejde o jeho zásluhy, o sebelítost ani stížnosti na vlastní úděl, ale v jeho nářku vystupuje jeho utrpení před toho, který může způsobit proměnu. Ve víře volá: "Hospodine, ty, který ses odvrátil, přivrať se zpět a zachraň mě." A jaká je odpověď? "Buď dobré mysli, moje dcero, můj synu, tvá víra tě zachránila. Já jsem s tebou."
Drahý Pane, děkujeme ti, že ses ve svém Synu přivrátil k nám, hříšným lidem, a že odpovídáš na volání člověka v nouzi. Odpověz i těm, kdo se na tebe neodvažují obrátit.