Slepota. Když jsme přesvědčeni o své pravdě (a klidně to může být pravda o nás samých, dokonce i o Bohu) a nevidíme svého oponenta nebo prostě jen člověka vedle sebe, jsme slepí. Tolik jsme prožili, tolik zkušeností nabrali, tolika zkouškami naše víra prošla, že se naše sebejistota ustálila ve vyjetých kolejích. Možná to tak měli i členové židovské rady, když byl před ně pro údajné rouhání proti Mojžíšovi a proti Bohu předveden Štěpán, jehož památku si dnes připomínáme. Není známo, zda jeho řeč otevřela židům oči. Jisté ale je, že byla na počátku obrácení Saula, který se podílel na jeho smrti. Potom už nikdy nebyl stejný. Hospodin otevírá oči, někdy šokem, jindy pozvolna. Pokořuje nás a dává pokoru. Jsme vnitřně osvíceni a najednou vidíme to nejdůležitější ze všeho: naději v Kristu, který se narodil, za nás zemřel a pro nás vstal z mrtvých. Máme naději na dědictví těch, které si Bůh vydobyl ke chvále své slávy.
Pane, děkujeme, že nám otevíráš oči, abychom viděli naději v tobě.