Že Bůh sídlí vysoko, to si asi umíme představit. Že je Bůh nad všemi královstvími země, to vyznáváme, i když o tom nejspíš mnohdy pochybujeme. Ach, copak nejsou mnohé země a režimy, kde panuje lidská svévole, násilí, nespravedlnost a bezbožné vykořisťování slabších silnými a chudých bohatými? Král Chizkijáš, který takto začíná svou modlitbu, nepochybuje: ani tato místa nejsou mimo Boží moc a pomoc. Zaslíbený, jako dítě narozený Král se ujme dříve nebo později své vlády i tam. A zavládne "pokoj bez konce" (Iz 9,6). Ale proč navíc oslovuje Boha slovy: ty, "který sídlíš nad cheruby"? Snad proto, že se v tu chvíli nezdálo lidu izraelskému nic vzdálenějšího než právě příchod Božího království. Bůh nás opustil, je daleko, vysoko, v cizině. A tak král v modlitbě Hospodinu (ano, vskutku, Hospodinu!) připomíná: Cherubové střežili tvůj trůn na truhle smlouvy. Ty jsi naše otce jako král trůnící nad těmito cheruby věrně dovedl do země zaslíbené. Prosíme, rozpomeň se na tuto svou věrnost, vysvoboď nás i nyní (Iz 37,20) a přijď království tvé pro nás i všechny lidi.
Bože, prokaž všem, kdo mají trápení a úzkost, že jsi věrný ve svém věčném milosrdenství a díla svých rukou nikdy neopustíš. Amen.