Verš z listu Židům může být vhodným komentářem k povánočnímu dění: řada lidí slyší vánoční zvěst při návštěvách kostelů nebo z rozhlasu či televize nebo ji čte v novinách, ale sotva vyprchá atmosféra svátků, jsou znovu strženi proudem všednosti, životní rutiny a vlastních sobeckých zájmů, vracejí se do světa, kde je člověk člověku vlkem, a plují v davu po pohodlné cestě až k široké bráně, za níž číhá duchovní záhuba.
Křesťan samozřejmě "žije ve světě", i když "není ze světa" (J 17,11.14), a střídání svátečních a všedních dní je přirozené. Svátky však nejsou jen příležitostí odpočinout si nebo si "užít"; jejich účelem je udržovat v živé paměti důležité události, které mají vliv na naši přítomnost. To, co bychom si měli odnést z Vánoc do "normálního" života, je vědomí, že Bůh je v tomto světě přítomen, byť způsobem, který na první pohled působí slabě a bezbranně.
Pane, dej, ať je náš život svědectvím o zázraku Vánoc i ve shonu všedních dnů.