Nejznámější zatvrzelé srdce nakonec spočinulo v hrobě zhotoveném rukama těch, kterým neoblomně bránilo v cestě k životu v zaslíbené zemi. Do sebe a své moci zahleděnému faraónovi nezůstalo v srdci již žádné místo pro znamení Boží přítomnosti. Proto tvrdošíjně trval na svém. Žalmista naléhavě připomíná důsledky téže neoblomnosti Božího lidu na cestě pouští a vyzývá nás, aby naše srdce byla prostá, otevřená znamením a svědectvím Boží přítomnosti, a tak místem lásky i naděje.
Naplň nás, Pane, Duchem svatým, který uzdravuje srdce i mysl k milování tebe a zachovávání tvého slova.