Kolikrát jsme si v uplynulém občanském roce řekli: „Skryl přede mnou svou tvář“? Třeba ten, koho mám rád, ten, kdo má rád mě, ale najednou jsem mu přestal rozumět, začal se chovat jinak. A kolikrát si to možná o mně řekli právě moji blízcí? „Skrývá se před námi, něco s ním je, nerozumíme mu.“ A kolikrát jsem to musel říci sám sobě? Kdo jsem já? Jaká je moje prvá tvář? Kolikrát jsem to také volal k Hospodinu: „Skrýváš přede mnou svou tvář, jak dlouho ještě?“ Ale kolikrát jsme také s vděčností vyznali: „Ve svém věčném milosrdenství se nade mnou slitoval!“ Porozuměl jsem sobě, porozuměl jsem tomu, proč druhý dělá to, co dělá, proč je, jaký je. Odpustil jsem, dostalo se mi odpuštění. Osvobodil jsem se od břemen, která mě dlouho tížila. Zakusil jsem víru, naději, lásku, věčné potěšení. Ať toto hojně zažíváte i v novém roce a ať i v čase Božího mlčení k této naději upínáte svůj vnitřní zrak!
Bože, dávej nám podíl na svém věčném milosrdenství!