Kazatelé a umělci minulosti často malovali Boží soud na konci času velmi barvitě a dramaticky. Možná ale nebude třeba žádných plamenů a žhavého uhlí, bohatě bude stačit, když před nás Pán nastaví zrcadlo, v kterém se uvidíme takoví, jací doopravdy jsme. Se všemi svými hříchy, selháními a se vší zlobou, se vším tím, co jsme vytlačili i ze svého vlastního vědomí, abychom sami se sebou vůbec dokázali žít. Byl by to pohled k nesnesení, ale Bůh je k nám milosrdný – přestože nás vidí i s těmi temnými stránkami, stále znovu a znovu se nad námi smilovává a odpouští nám. Odpuštění je víc než jen prominutí trestu, je to uzdravení toho, co bylo zraněno. Za to buďme Pánu vděčni.
Pane, mnohokrát jsme zhřešili a naše klopýtnutí už nikdo nespočítá, přesto tě prosíme, odpusť nám ještě i dnes.