Když sečteme a odečteme na konci roku, co všecko se nám stalo, možná si pro různé zkoušky, těžkosti, nedostatky a nesplněná přání posteskneme nebeskému Otci: "Kdy už mě potěšíš?" A je pravda, že každý rok je jiný. Mnoho jsme toho prožili - dobrého i zlého. Něco na nás těžce dolehlo, a i když se nás naši blízcí snažili potěšit, zůstalo nám v srdci něco, co lidská slova neuzdraví. Na konci roku je pěkné připomenout si skutečnost, že právě když lidská slova nestačí, je při mě Ježíš, který mě miluje a dává mi ve své milosti věčnou útěchu i naději a moje rány léčí. Proto: "jsem si jist, že smrt ani život nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!"
L 12,35-40 * Ř 8,31b-39 * L 2,41-52