Asi už mnohokrát bylo řečeno, že když člověk "nemá Boha", staví se zpupně na jeho místo. Nejspíš je to zkušenost prastará. Možná jsme však opatrnější, když bychom chtěli nahradit lidskou moc mocí Boží. Dějiny jsou plné tragédií, které jsou důsledkem domnění, že nám byla tato moc svěřena. Nebo když prosazujeme své přesvědčení, že víme, co je dobré pro druhé lidi. Ono jde spíše o pořádek: ať lidé jsou - jen lidmi. Nevyvyšují se, nezneužívají moci k ovládání druhých a nátlaku. Ale je to i úpěnlivá modlitba: Ať Bůh v své moci povstane (Ž 68,2), ať on přemůže všechny nepřátele, utlačovatele a ty, co druhé zneužívají a nahánějí jen strach.
Pane, odpusť nám naše pokušení být jako ty. Modlíme se za naše nepřátele i za nepřátele těch, kteří žijí ve strachu, jsou pronásledováni a znásilňováni.