Důvěru, ba jistotu, kterou tu Služebník Hospodinův vyslovuje, bychom asi chtěli mít. Nemuset zažívat potupu, nemuset být vystaven posměškům a pokusům zlehčit všechno jen proto, že důvěřujeme v životě i ve chvíli umírání Bohu. Mnohdy nám taková jistota chybí a naději jen těžko probouzíme. Ale posílal by Bůh své služebníky, aby toto slovo nechávali zaznít, kdybychom to nepotřebovali? Poslal by nakonec svého Syna, kdybychom byli dostatečně silní a nepodléhali pokušení, strachu z nemoci, bídy, ba samotné smrti?
Panovníku Hospodine, přicházej i nadále na pomoc naší slabosti, vždyť jsi-li ty s námi, kdo proti nám?