Uvádějte ve známost jeho skutky… To je poslání, se kterým si nevíme moc rady. Vzpomněl jsem si na knihu prof. J. Trojana „Spravedlnost povznáší národ“, na kapitolu „Svědčit. Ale jak?“ Nestačí stoupnout si na náměstí v cizí zemi, když nám nerozumí ani našinci, a vykřikovat na lidi, jejichž životní zápasy neznáme, že Bůh je velký a miluje je. Co takhle osvojit si Bohu milé skutky, zabalit je do pláště lásky, která nerozlišuje lidi podle národa, rasy, vyznání, společenského postavení? „Musí nás přitom vést duch solidarity, blízkosti a hlubokého porozumění. Pak je naděje, že naše slovo bude moudré, hluboko pronikající až do nejtemnějších zákoutí lidské duše a mezilidských vztahů“ (s. 174).
Bože, chci vyvyšovat tvoje jméno uváděním skutků tvého milosrdenství, kterým chci být zmocněn.