Proti vlivu konzumní společnosti musí bojovat i křesťané. Blahobyt je infekční choroba, která se velice lstivě šíří. Někteří z nás máme víc než potřebujeme a častokrát ani nepostřehneme, že vedle nás žijí lidé v nedostatku. Navíc jsme získali přesvědčení, že naše ekonomické jistoty a hmotné zabezpečení jsou výsledkem vlastní šikovnosti a úsilí. Kdo je pracovitý, ten má - ubezpečujeme se. Ti, kteří nemají jsou neschopní a nepřizpůsobiví. Mojžíšův zákon však už před tisíciletími varoval Boží lid před zamilovaností do sebe samých. V dostatku zapomínáme na vděčnost a dobrořečení, v nedostatku si dokonce stěžujeme. Takovou vlastnost jsme zdědili po chamtivých prarodičích, které Pokušitel v ráji oklamal. Dnes existují gurmáni, kteří za exkluzivním jídlem cestují stovky kilometrů a za hlt dobrého nápoje utratí průměrný výdělek občana Slovenska. Jídlo a pití má však mít znaky Boží oslavy. Mám za to, že v časech blahobytu málo myslíme na základní požadavek Písma: Co uděláš dnes po sytém obědě?
1K 10,16-17 * Mk 4,26-29