Všichni něco vlastníme. Někdo víc někdo míň. Pravidla liberální demokracie zdůrazňují nedotknutelnost soukromého majetku. Respektujeme tabule s nápisem: "Soukromý majetek, vstup zakázán!" Ani stát nesmí zasahovat do našeho soukromí. Čtyřicet let jsme byli o tato práva ochuzeni. Mnohým pak majetek vrátili. Privátní majetek se v naší části světa stal fetišem. Všecko někdo vlastní. Stát, firmy, banky, církev, spolky, jednotlivci atd. Vlastnit peníze a nemovitosti je lákadlo a jejich moci podléhají nejen politici, ale žel i křesťané. Když všecko někomu patří, komu pak patří člověk? Dnešní texty jsou výstrahou, že lidé sami sobě nepatří. Koruna stvoření s jejím životním prostředím - naší modrou planetou - má vlastníka. Doufám, že vás to nepřekvapuje. Patříme Bohu, bez ohledu na to, zda si to uvědomujeme, či ne. Není náhodou, že potom upíráme Bohu - Stvořiteli - právo na jeho vlastnictví? Nezdá se vám to divné, že bojujeme za nedotknutelnost soukromého majetku a Bohu totéž právo upíráme? "Jste Boží lid" je imperativ, který nesmíme zpochybnit. Ani tehdy, když se nám nedaří dobře.
L 22,14-20 * Mk 4,30-34