Moderní člověk se ocitl na cestách útěku. Utíká před nedostatky, neštěstím, chorobami. Opouští špatné sousedy, uniká ze znečištěného a zamořeného životního prostředí. Lidé emigrují, hledají svobodu, lepší práci, unikají před zákony, osvobozují se od despotismu. Navíc opouštějí i své rodiny. Odvážní bojovníci za lidská práva volí život v disentu a ve věznicích. Lidé sní o velkém, svérázném a neopakovatelném životě. Člověk 21. století, jako by se stal profesionálním dezertérem. Boží slovo nás navíc upozorňuje, že člověk utíká i od Boha. Klademe si otázky: Proč nám vadí blízkost Boha? Udělal nám Pán Bůh něco zlého, nebo jsme vyvedli něco my? Jsou to hrozné otázky, na které bychom měli po hlubokém zamyšlení umět odpovědět. Jak zareagujeme? Prorok poznal, že jeho útěk od Boha byl marný. Jeho ochota navrátit se byla upřímná. Objevil však, že k návratu potřebuje pomoc. K podobnému rozhodnutí nás nabádá i apoštolova životní zkušenost. Mít vědomí, že i na našich únikových cestách nás provází Kristus, je zárukou, že lidský život nemusí být útěkem od něj, ale naopak návratem k němu.
Zj 19,4-9 * Mk 4,35-41