Boží skutky hodnotíme někdy pozitivně a s vděčností, jindy jsme překvapeni. A patrně častěji jsou Boží zásahy do reálného světa lidí nepochopitelné. Při smrti milované osoby se ptáme: "Proč, Pane?" Když se vyhneme nebezpečné situaci na rušné ulici, pochválíme se za ostražitost, rychlou reakci a uštědříme nepozorným účastníkům silnice nemilá slova či pohledy. Nebo je to jinak? Zastavíme na nejbližším odpočívadle a vyjádříme Bohu vděčnost za ochranu? Možná. Bůh dělá mocné skutky vždycky. Jeho činy jsou výjimečné i tehdy, když se nám to nezdá. Nevítané věci v životě nehodnotíme vždy pozitivně. Pán Bůh ale častěji odpovídá neočekávaně i v časech, kdy si to vůbec nepřejeme. Tvůrce prostě jedná, a proto jsou jeho produkty také jiné než naše. Na tuto skutečnost často zapomínáme. Boží Syn "byl přijat do slávy" - jak na to poukazuje apoštol. Proč však od nás Bůh, vtělený v Ježíše Krista, odešel? Proč nezůstal viditelně s námi? Nebylo by nám s ním lépe? Cožpak bychom nebyli rádi i my očitými svědky Ježíšových mocných skutků? Odpověď se skrývá v otázce. Tělesně nás Bůh na čas opustil, aby nám jednou bylo lépe. Problémem je pouze naše netrpělivost při čekání na "něco lepšího". Není to problém našeho dne?
Mt 5,13-16 * Ef 5,8b-14 * Ž 119,129-136