Abychom se orientovali, potřebujeme škatulky a popisky. Pořádek je nutný. Nevyřízenou poštu sem, úkoly na zítřek tam, faktury nahoru, účty zase tamhle. Nebo jinak: Ty mezi mé kamarády nepatříš, jsi spíš vzdálený příbuzný; evangelíky si dám támhle, u katolíků se mi už loupe popiska; tebe si řadím mezi dobromyslné, ty patříš k volnomyšlenkářům, ty jsi lakomý; z tebe ještě budu mít prospěch, no a s tebou si zase rád zajdu jen tak na kafe. Přihrádky nám vyhovují. Ale jak je to s naším Bohem? Kam si ho zařadíme? Ke komu ho přirovnat? Nikdo není jako ty, Hospodine! Jsi jediný a jedinečný. Cokoli o tobě řeknu, tebe nevystihne.
Když vidíme tvou jedinečnost, Bože, vytrhuješ nás ze škatulek. Dej, abychom náš zrak vždy upírali na tebe.