Nacházíme se uprostřed dnů prázdnin a dovolených, které nás lákají do přírody. A vidíme, že příroda na jedné straně sama sebe ničí, na druhé zachraňuje. Bůh je dárcem Ducha, ve své mysli ochraňuje každou částečku života. Nemáme propátrány příčiny a následky dění v přírodě, natož pak ve vesmíru. Podobně jako Pavel na Areopagu však můžeme uvažovat nad nevyzpytatelností kosmu: „V něm žijeme, pohybujeme se, jsme.“ Slova básníka Arata o prostupování božství stvořením se proměňují ve svědectví o Stvořiteli. Bůh navštívil svůj lid, stal se v Ježíši Kristu součástí společenství lidských tvorů a zachránil je tak před iluzí marnosti konání i jakékoliv podoby nicoty.
Pane, prosíme tě, abychom se nebránili přijetí moudrosti ze stvoření.