Jistě každého z nás někdy přepadne pocit ztracenosti. Hrnou se na nás starosti tohoto světa a občas je jich tolik, že už ani nestíháme včas reagovat. Starosti se však hrnou dále a my stojíme uprostřed toho všeho jako v dešti. Rádi bychom vrátili čas a udělali věci jinak nebo vůbec. Zbývá nám jen nářek, jsme na všechno sami. Sami proti všem a všemu. A nemáme sílu. Jak ale říká Izajáš, Hospodin za nás zaplatil. Dal za nás svého jediného Syna. Díky němu se můžeme vracet v plné síle. Stačí jen neztrácet naději. Neutápět se ve starostech a v zoufalství, které máme jako klapky na očích. Každý problém má řešení. Stačí se spolehnout na Boha. Ne, nic se nezmění samo. Ale ukážou se nám nové cesty, možnosti. A tak otevřeme oči a na útěk se dají starosti a nářek.
Bože, dej, ať ani v těch nejtěžších chvílích neztrácíme víru.