A opět je tu na scéně nedávno vzpomínaný strach. Strach, který vede dokonce i ke zradě, a to zradě samotného Boha. A tím, kdo zradil, nebyla nějaká žena či dívka, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tím, kdo zradil, byl Izrael, vyvolený lid Boží, starozákonní „církev“. A to nejednou. Neskutečné? Neuvěřitelné? Kdepak! Zcela přirozené – i to totiž dokáže strach. Vzpomeňme na exemplární příklad, na Šimona Petra, který zapírá svého Pána, Ježíše Krista. Ještě před chvíli se dušoval, že i kdyby všichni, on jej nikdy neopustí. Když ale vidí, jak se situace vyvíjí, když je Ježíš uvězněn, vyslýchán, ponižován a mučen, že mu reálně hrozí smrt, a to ukrutná smrt kříže, strach z toho, že i on, Petr, by mohl sdílet podobný osud, ho vede k zapření. Díky za to, že Pán to chápe, tak jako chápe i veškerá naše selhání…
Děkujeme ti za pokoj, kterým dennodenně naplňuješ naše srdce. Dej, aby jím bylo naplněno i dnes.