Nevěřící lidé říkají cynicky: "Pomoz si člověče a Pán Bůh ti také pomůže." Jiní, náboženští lidé, jsou často zmateni a zklamáni, že přes jejich víru jim Pán Bůh není vždy po ruce, že se jich neujímá tak, jak si to představují. Skutečně zbožní lidé vnímají svůj život před Bohem jinak. Jako poslání. Jako důležitý úkol, který jim svěřil jejich Stvořitel a Spasitel, a ne jako svůj vlastní životní program, k němuž potřebují Boží asistenci. Jen tehdy se můžeme dovolávat Boží pomoci, když jsme se vydali po jeho cestě. Proto náš duchovní křesťanský život musíme velice střežit - ať už jde o vyučování nebo praktickou službu -, abychom v našem duchovním sebevědomí nepřipisovali Bohu to, co jsme si zorganizovali sami. A abychom v našem duchovním sebevědomí nepřehlédli to, co je skutečně jen jeho dílem. Když na to dbáme, pak už není vidět nás, ale Boží velikost, slávu a moc na nás.
Ř 12,17-21 * 2K 5,11-15