Jsou lidé, kteří za svým úspěchem vidí jen sebe. Svou námahu, svůj vklad a úsilí. Neuvědomují si, že součástí toho všeho jsou všichni ti, kteří jej podepírali, povzbuzovali, vedli, nesli… Tehdy v člověku onen úspěch vyvolá pýchu, povýšenost. Ale jsou i lidé, kteří svůj úspěch berou jako úspěch týmové práce. Proto ve chvílích úspěchů a zdarů nezapomenou poděkovat svým nejbližším – členům rodiny, pracovního kolektivu, přátelům… Tento postoj vede člověka k pokoře, která otvírá dveře upřímnosti, spokojenosti, vděčnosti… Žít s vědomím, že za tím vším, co se mi podařilo, stojí především Hospodin a jeho požehnání, to člověka osvobozuje a činí radostným.
Díky, Pane, za tvé požehnání, které do svého života mohu přijímat v různých podobách.