Životní touhou krále Davida bylo postavit Hospodinův chrám. Lidské plány se však vždy nekryjí s plány Božími. Musel tedy všechnu přípravu na stavbu předat svému synovi. Byl to až Šalomoun, kdo chrám v Jeruzalémě vybudoval. Spolu s nashromážděným materiálním dědictvím předává otec synovi ve výzvě ke službě i základní kámen moudrosti. "Služ Hospodinu celým srdcem." Tato krátká větička má dva obrovské rozměry. Především je tu slovo "služba".
Nejsem si jista, zda dnes tento výraz doceňujeme. Mluvíme spíš o práci, o možnosti výdělku, o zaměstnání. Ale ve službě jde o víc. Služba je dávání, aniž očekáváme nějaký profit pro sebe. To je ovšem v našem pragmaticky smýšlejícím světě velmi problematické.
K rozpakům možná vede i zkušenost, že jakkoli dobře míněná služba době, společnosti, ideologii atp. nemusí být vždy doceněna. Býváme proto ke službě zdrženliví, abychom se zbytečně nevystavovali zklamání a frustraci. Davidova rada je vzácná. Jestliže přistoupíme na službu Hospodinu, nemůže nás zklamat nic a nikdo.
Druhá část je podtržením prvního. Sloužit komukoliv, ba i Hospodinu, se dá ze zvyku, z pouhé povinnosti, naoko nebo polovičatě. Taková služba však ztrácí smysl. Jen když nebude naše srdce rozpolcené, bude mít význam i naše služba. Můžeme si být jisti, že Bůh svoje služebníky nejen povolává, ale také uschopňuje. Dejme se naplnit.
Ježíši Kriste, ačkoliv jsi Pán všech pánů, stal ses nejpokornějším služebníkem všech. Děkujeme za cestu, kterou jsi nám ve službě otevřel. Proměň naše srdce i postoje a použij si nás pro svoje dílo. Amen.