Nic nepřidat, nic neubrat. Jednoduché mantinely duchovního života podle vzoru zákona Mojžíšova. Dařila se ale vždycky taková praxe? Už proroci kritizovali náboženský formalismus, účelové obcházení nároků Zákona a okázalou zbožnost zbavenou jakékoliv sociální citlivosti. Nechtěli ale svrhnout starý pořádek a nastolit pravidla nová. Dobře věděli, že klíč pro zdravý duchovní život na osobní rovině i na úrovni celospolečenské spočívá v otevřeném hledání skutečného ducha Božího zákona. Přestože běh času v biblickém myšlení není cyklický, jde vlastně o neustálé navracení se, o proces, při kterém se pokaždé objeví něco nečekaného. Na první pohled nového, ale ve skutečnosti velmi starého, původního. Vždyť ani evangelium Ježíšovo v tomto smyslu není převratně nové, ale velmi staré slovo. To, které stálo na počátku všeho.
1K 14,26–33 * Jr 27,1–22