Sedmého dne odpočineš! V pátek po západu slunce začíná šabat, jeden z vynálezů, které judaismus přinesl světu. Vynález, který obzvláště v rozvinutém kapitalismu může být znovu doceněn – přináší totiž osvěžující pohled na rytmus člověčí existence. Člověk tu není kvůli práci, dřina a lopocení není středobodem jeho života. Vrcholem příběhu o stvoření světa je posvěcení dne odpočinku, nikoliv posvěcení horečnaté aktivity. Rebelské a podvratné? Možná. Dodržování dne odpočinku je oslavou umění přestat, se vším „seknout“, vyklidit prostor kolem sebe i v sobě. Jeden den v týdnu má člověk možnost přemoci civilizační tlak jednoduchým činem – tím, že se činění vzdá. Požehnání vyplývající z téhle drobné vzpoury proti duchu výkonu a zákonitostem výrobních procesů začíná už ve chvíli, kdy člověk objeví otevřený prostor času, kdy se může setkat s Bohem i s jiným člověkem. A to je teprve začátek.
J 18,28–32 * Jr 28,1–17..