Chizkijáš, král judský, smrtelně onemocněl. Prorokem Izajášem je mu dáno ve známost, že už nebude žít dlouho. Nemocný Chizkijáš, smířený se svým údělem, se však obrací k Bohu a prosí, aby jej přes to všechno uzdravil a zachoval mu život. Uznává, že ta „hořkost přehořká“ mu byla ku pokoji. Volá: „Hospodine, buď mou spásou!“ A Hospodin ho vyslyší. Chizkijáš je uzdraven a zůstává naživu. Ale onen příběh je i nadále velice zamotaný. Uzdravený Chizkijáš se místo poděkování Hospodinu chlubí poslům z Babylóna svou klenotnicí – ukáže jim stříbro a zlato, různé balzámy, výborný olej i celou svou zbrojnici a další poklady. Když to zjistí Izajáš, oznamuje Chizkijášovi konečné slovo Hospodinovo: „To všechno, na čem stavíš, je pomíjivé.“ Teprve nyní král pochopí, že skutečným pokladem je slovo Hospodinovo.
Přijímáš nás za své děti a my ti za to z hloubi srdce děkujeme.