Veterinář David Taylor se kdysi musel doprošovat jednoho šejka, aby mohl jeho cennému sokolovi píchnout injekci s lékem. Šejk neměl injekce rád. Asi by dal přednost tradiční léčbě v podobě ohřáté velbloudí moči. Naštěstí příběh dopadl dobře, sokol dostal injekci a uzdravil se.
I my si někdy připadáme jako doktor Taylor, když nutíme lidem záchranu, která jim nevoní. Ale co nám zbývá? Nechat je napospas jejich pověrám a modlám? V duchovní oblasti je toho dodnes víc než tehdy v oblasti léčení zvířátek. A tak to nemůžeme vzdát a žít jen pro sebe. Ale Bůh nejen že je v tom s námi. On dělá mnohem víc než my, třebaže někdy skrytě. Pracuje pro spasení lidí. Každý spasený je vlastně jeho dílo. Nemusíme se trápit, když naše svědectví zdánlivě nemá účinek. Až v ten poslední den se pozná, co bylo zbytečné a co ne.
Spasiteli, chceme ti sloužit svým svědectvím, ty sám si je použij.