Utíkat před zahanbujícím setkáním je pro nás padlé lidi normální, všichni víme, jak se asi tenkrát cítili. Ale také teoreticky víme, jak nesmyslné to bylo, že před Bohem se nikdy nemohli doopravdy skrýt. Jaroslav Foglar, spisovatel knih pro děti, věnoval několik stránek „Zápisníku 13 bobříků“ výzvám, aby děti neutíkaly z domova kvůli špatnému vysvědčení a podobně; a my se tomu nemůžeme smát, protože i my dospělí leckdy utíkáme. Ale – není to také z neporozumění, co je skutečně důležité pro toho, před kým utíkáme? Pozemští rodiče někdy děti za pětku bijí a ponižují. Ale nebeský Otec takový není. Kdysi dávno špatně odhadli jeho reakci a všechno zhoršili. Neopakujme jejich chybu. Podobně jako otec marnotratného syna Bůh čeká a vyhlíží: bude mé dítě chtít řešit problém se mnou, či beze mne?
Drahý Otče, dej mi odvahu přijít za tebou i s neúspěchem.