Je křesťanský svátek Zjevení Páně, jenž je naší společností opomíjen. Náš žalm je psán do podobné situace - coby hymnus k svátku, na jehož (správné) slavení se v Izraeli již zapomíná. Jde o velikonoční píseň, v níž se nejprve připomíná radost, jakou měli ze setkání s Hospodinem praotcové (vv. 2-5) až po Josefa v Egyptě (v. 6). Odtud pak sice Hospodin svůj početně rozrostlý lid vyvedl, jenže ten na Hospodina zapomněl (v. 11), pročež na něj dopadly Boží tresty. Dnešní heslo však ukazuje, že Božím záměrem není trestat nás, ale spasit nás. Jenže to od nás vyžaduje víru - poslušnost. K této tzv. „nové poslušnosti“ nikoli z donucení Zákona, nýbrž z víry v Krista ukazuje i verš novozákonní.
Pane, rač se k nám znát a uč nás tě poslouchat.