Vyznání apoštola Pavla z 2Tm 1,12: "Vím, komu jsem uvěřil", vyjadřuje to, co musí předcházet vyznání Davidovu. Plnit Boží vůli a přitom prožívat skutečnou radost lze jenom tehdy, když se potkáme s Hospodinem, s jeho mocí, láskou, odpuštěním a nadějí. Bez této osobní zkušenosti se budou Boží přikázání jevit jako zákony, které omezují náš rozlet a berou radost. Tak jako v mnoha duchovních souvislostech i zde jde o paradox. Přikázání, Boží zákony, Boží vůle - to jsou sice výrazy, které používá legislativa, ale v Božím království nesouvisí s právem, nýbrž s láskou. Však víme, co dělá zamilovaný člověk. Udělá cokoliv, co uvidí partnerovi na očích, dychtivě se snaží svému milému plnit i nevyslovená přání. Boží Syn nás k takové lásce zve. V ní nebudeme diktovat Hospodinu, jaká naše přání má plnit, ale odkryjeme bohatství a hloubku Božích milostí, které nám dává.
Mt 2,1-12 * Ef 3,2-3a.5-6 * Mk 2,1-12