Věta „Počkej, já ti ukážu!“ často nevěstí nic dobrého. Je to spíš něco jako: „Jen počkej, zajíci!“ Výhrůžka. Upozornění, že druhý si nás podá, vezme spravedlnost do svých rukou, dá průchod svému vzteku. Je lepší vzít nohy na ramena, schovat se jako Adam s Evou do křoví. Hrozný by byl takhle číhající Bůh, kdyby byl. Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jeremjášovi, i dnešní svátek Zjevení Páně ale mluví o Bohu, který se zjevuje, aby zachránil. O život jde tehdy, když svou tvář skryje. Když už se nemůže na naše zlo dívat, to je problém. Ale když se ukazuje, pak v Kristu, spravedlivý i milosrdný. Očišťuje od nepravostí svým odpuštěním. Skloníme-li se před ním, staneme se hosty na svatbě, kde se podává překvapivě skvělé víno. Jen počkejme.
Rozjasni svou tvář, Pane, i nade mnou.