Noční bdění si spojujeme většinou s nějakým problémem. Když David vyslovil tuto modlitbu, byl na poušti, na útěku kvůli vzpouře svého syna Abšaloma. Šlo mu o život, o jeho postavení, o jeho rodinu a svěřený lid. Zřejmě bojoval jeden z mnoha svých vnitřních zápasů. Zřejmě konfrontoval svoje postoje a činy s Hospodinovou vůlí. Zřejmě prožíval velmi těžké období. Jeho život byl plný pádů a v mnoha ohledech by nemohl být vzorem hodným následování. Avšak v této situaci jeho postoj následování hoden je. Utíká se k Hospodinu. Nespřádá plány, ale žízní a prahne po živém Bohu. V této těžké situaci poznává, že milost Boží je lepší než sám život (v. 4). Podobné svědectví vydali i lidé, kteří prošli krutými podmínkami koncentráků, gulagů a jiných zrůdných zařízení. Lidé, kteří prožívají těžké chvíle v nemocnicích nebo při různých katastrofách. Hospodin ve svém Synu potvrdil, že ti, kdo ho hledají, nikdy nezůstanou sami. Chopme se této jistoty.
1J 3,1-6 * Mk 2,13-17