Obava. Když je Jeremjáš povolán Hospodinem za proroka, projevuje svou obavu. I přes svou nezkušenost a bez zvláštních schopností má vyřizovat Boží slovo jeho lidu, ať přijde vhod či nevhod. Těžké břemeno. V hlavě mu víří otázky: Stačím na to? Budou mi naslouchat? Jak to zvládnu, když jsem ještě kluk? Kdyby to bylo jen na něm, pak jsou obavy v pořádku. Skutečně není připraven a nemá žádnou zkušenost. Tady ho ale povolává sám Hospodin, který ho zná lépe než on sám sebe a pro tento úkol ho chystá už dlouho. Nebude na to sám. Bůh si ho povede. Proto až k tobě bude Bůh mluvit, neříkej, že něco neumíš a jsi na to sám; nejsi!
Pane, ukazuj nám, že nejsme ponecháni sami sobě. Vždyť i skrze nás hledáš a v Kristu spasíš, co zahynulo.