Přečtěte si pozorně celý žalm a poznáte, jak na tom žalmista je, když si připomíná "dávné dny" a když přemýšlí o Hospodinových činech. Žalmista se bojí, že neobstojí před Božím soudem. Nepovažuje se za jediného spravedlivého mezi živými. Je ponořen do temnot. Pronásledují jej nepřátelé. Je sklíčen, jeho srdce je plné strachu. Jeho jedinou nadějí je Boží milosrdenství. Hospodin je jeho jediným útočištěm. - Avšak slyší jej Hospodin? Vysvobodí jej z jeho tísně? Vytrhne jej z jámy beznaděje? A právě ve chvíli soužení, strachu a pochybností nalézá žalmista pomoc. Když si připomíná "dávné dny". Které dny to jsou? Jsou to ty dny, o kterých vypravují Boží svědkové, dny, v nichž Hospodin zaslechl sténání svého zdeptaného lidu a vztáhl svou ruku a nepřátelé byli zahnáni. A Boží lid si mohl svobodně vydechnout a zpívat na oslavu Božího milosrdenství, které je věčné.
Bože, když nás soužení strhuje do beznaděje, pomoz nám, abychom nehledali pomoc u sebe, ale abychom si dali vyprávět o záchraně, kterou jsi nám způsobil skrze Ježíše Krista. Amen.