Pavel vysvětluje, jaké bude tělo vzkříšeného člověka. To je téma, které se nám zdá jako vysoký plot. Oblast, která teď není aktuální. Uvědomme si však, že tento Boží princip se netýká jen času, který je někde na konci naší pozemské cesty. Platí i teď, v přítomnosti a realitě našich všedních dnů. Znovu a znovu se setkáváme s výzvou, jít proti proudu, proti vlastním zájmům, dopředu na vlastní účet, bez otevřených zadních dvířek. Bůh k nám mluví v slabostech a nemocích. Není to asi ta nejkrásnější komunikace, pravdou však je, že v našich slabostech se projevuje jeho moc a to je řeč, které rozumí i tento svět. Tělo podřízené Boží vládě je mocným svědectvím tomuto světu. Světu, v kterém vládne kult krásy, bohatství a egoismu, nenasytné touhy po vlastnictví a moci, kam je člověk zván a nakonec je nucen žít na dluh. Je skutečně nespočetné množství příležitostí opírat se o Boží sílu. On nás vede ke zdrženlivosti, střídmosti, skromnosti a pokoře. Tyto hodnoty mají smysl, ať už při nás samotných, nebo jako svědectví pro ty, kteří to potřebují.
1Pt 1,13-21 * Mt 24,45-51