Přemýšlejme společně o církvi. Mysleme na lidi, kteří tam chodí, se kterými jsme v jednom sboru, v jedné lavici nebo v řadě židlí. Nevybrali jsme si je proto, že jsme je milovali, ale milujeme je proto, že jsme si je vybrali společně s Kristem. Mluvíme tu o službě, ne o nějaké osobní náklonnosti. Služba je odstrašující slovo. Dnes není populární. Víc se vyznáme ve službách, na které máme právo, než ve službách k nimž nás vystrojil Bůh. Jednou z nich je i milování bratrstva. Nejlepší na tom je, že nakonec z toho přece jen máme radost. Je to zvláštní druh radosti, nemyslím tím nějaké sebeupokojení, samospravedlnost a konec konců ani ne marnivou radost, ale radost z toho, že Duch svatý svědčí našemu duchu, že jsme jeho.
1K 3,9-15 * Mt 25,1-13