Izraelci jdou pouští z Egypta. Zase propadli malomyslnosti. Chtějí se vrátit. Mojžíši, dál nejdeme. Máme strach. Radši umřít v Egyptě než být na poušti, v ohrožení nepřáteli. Nevěříme, že by nás Pán Bůh mohl uchránit.
Hospodin se rozhněvá. Nedůvěřují mi! Chtějí si jít svou cestou! Už s nimi skoncuji! Nechám je plavat, ať si jdou...
Ale ozve se ještě jeden hlas. "Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství." Promluvil Mojžíš. Vůdce. Prosebník. Jeden, který ví, že cesta bez Boha nemůže skončit dobře. Jeden, který ví, že není jiný Bůh, na kterého by se dalo spolehnout. Jeden, který věří, má rád a prosí.
Slovo člověka přímluvce má sílu. Pán Bůh změní své rozhodnutí.
Takovou moc má slovo. Přímluva. Prosba za druhého.
Je dobře, když máme někoho, kdo se za nás přimlouvá.
Je dobře, když v modlitbě prosíme za druhé.
Pán Bůh lidem na poušti (zase) odpustí. Promine. Dá novou šanci věřit, spolehnout se, je ochoten přijmout ztraceného syna zpátky do své náruče.
Pane Bože, chtěli bychom se umět spolehnout jako malé dítě, posiluj naši víru. Prosíme za naše blízké, kteří v tebe nevěří. Dej se jim najít jako cesta a poznat jako opora. Amen.