Sedmé přikázání. Martin Luther jej v Malém katechismu vykládá takto: 'Máme se Boha bát a milovat ho, abychom žili ve slovech i skutcích cudně a mravně a jeden každý miloval a ctil svého manželského partnera.' Bratrský katechismus se ptá: 'Z které příčiny Bůh to přikázal?' A odpovídá: 'Z té, že člověk příliš klopotný a nezřízený jest v těle svém...' Člověk má pak toto přikázání podle Bratří dodržovat, 'chce-li hněvu Božího i pomst jeho hrozných na se neuvoditi'. A Heidelberský katechismus argumentuje: 'Obojí, tělo i naše duše jsou chrámem Ducha svatého, proto Bůh chce, abychom je uchovávali čisté a svaté.'
Víc než pekelných muk bych se děsil lenosti, se kterou přestáváme hledat toho vedle sebe, s níž vyměníme to, co známe, za neznámé, tajemné, nové a lákavé; lenosti, ve které se nám v tom, s nímž bydlíme, už nic nového ani větší hloubku objevovat nechce. Vedle své nenasytnosti bych se bál lhostejnosti, samozřejmosti, ponižování, ubližování a traumat dětí, které nevědí, kam patří. Kromě své klopotnosti bych měl strach z blízkosti, která se příliš snadno ztratí, a pak se jen mlčí a žije vedle sebe.
Pane, prosíme, dávej nám sílu k nesobeckému milování. Nenakládej na nás nic, co bychom nedokázali unést. Prosíme, ať nás neovládne strach a hněv, nuda a netrpělivost, lhostejnost. Prosíme, ať dodržíme, co jsme slíbili a slibujeme svým partnerům. Pomoz nám se sebeovládáním. Prosíme, buď s dětmi, jejichž rodiče se rozešli. Amen.