A proč? Tak se nejednou ptají malé děti ve věku, kdy intenzivně poznávají svět. Dospělí trnou, když musejí stále odpovídat na nejrůznější otázky. Dítě se ptá, protože ví, že se „dospělák“ vyzná, má nadhled, přehled a rozhled. Vlastně je ale celý život o tázání. Kdo se neptá, nic se nedozví. Kdo se neptá, zákonitě stagnuje. Je však třeba ptát se na správném místě, kompetentní osoby. Pokud přijmu, že ne všechno vím a znám, mohu se pokorně ptát. Na cestu, na směr, na způsob. Dotazování mnohdy stojí námahu, ale stojí za to. Pán Bůh chce, abychom ho hledali, ptali se… Tak se tedy ptejme.
Děkujeme ti, nebeský Otče, že se nám chceš dát nalézt, že se u tebe můžeme dotazovat na tvé slovo, abychom nebyli bezradní, bloudící.