Tu prosbu o Boží nasazení a stesk nad vzdálením Boží síly bychom mohli vnímat i jako drzost. Kdo se tak modlí? Lid, který se svému Bohu vzpíral, který trápil jeho svatého Ducha. Tak to píše Izajáš o pár veršů výš.
Je spravedlivé, aby ten, kdo se někomu vzpírá a působí mu potíže, vyčítal témuž subjektu odvrácení pozornosti? Ani náhodou! A přece v Bibli zjišťujeme, že náš Bůh od nás takové jednání čeká. Samozřejmě, že by bylo lepší se nevzpírat a Božího Ducha netrápit, když už k tomu ale došlo, není lepší řešení než se domáhat Božího smilování a pomoci. Nikdo jiný nám totiž nepomůže, nebudeme toho schopni ani my sami. Jediná naděje, která nám zbývá, spočívá v Boží ochotě připsat nám spravedlnost Kristovu. V tu věříme.
Náš dobrý Bože, prosíme tě, přikryj nás pláštěm Kristovy spravedlnosti.