Žalmista si připomíná dějiny svého národa. Je si vědom toho, že jeho předci prožívali těžká období. Byli otroky v Egyptě, později v Asýrii a v Babylónii. Obrazně řečeno, procházeli ohněm zkoušek a rozvodněnou řekou utrpení. Je velmi jednoduché říci, že za všechna utrpení může Hospodin, on se přece měl starat o svůj lid. Žalmista nezaujímá vůči Bohu tento postoj. Je si plně vědom toho, že ne Bůh, ale člověk zklamal, nedodržel podmínky smlouvy. Pán Bůh několikrát jasně řekl svému lidu, že jsou dvě možnosti: Buď budou poslušně plnit Boží přikázání a on je bude chránit a bude jim žehnat. Druhá možnost je jít si vlastní cestou hříchu, ale pak je třeba počítat s Božím hněvem a trestem.
Žalmista vyzývá k oslavě Hospodina, protože skončila doba zkoušek a on se znovu vrátil ke svému lidu. Vede je a dává jim hojnost všeho.
Oslavujeme tě, Pane Bože náš, za tvou dobrotu a trpělivost a děkujeme za hojnost tvých darů.